Zaujalo mě, jak rychle jsme se jako třída seznámili. Bylo super, že tam jely všechny ročníky a měli jsme možnost se všichni seznámit. Středeční výlet, který měl mít původně pět kilometrů, mě moc bavil a příroda byla nádherná. Doufám, že tam pojedeme i příští rok. Bylo to moc hezké. 🙂
Jakuba
Když jsme šli na celodenní výlet do Broumova a zpátky jsme se vraceli pěšky, tak jsme se snažili jít co nejvíce zkratkami, abychom šli co nejmenší vzdálenost.
Vedl nás František, který měl mapu. Táhl nás hlubokým lesem, až jsme přišli na takové podivné místo, kde byl obrovský sráz dolů, asi tak 16°. Tak jsme se vydali na cestu mezi stromy a velkým srázem dolů. Museli jsme celkem popobíhat, protože když jsme jen šli, tak jsme padali na zem. Bylo to velmi nebezpečné, adrenalinové, ale super.
Když jsem sešli dolů, tak jsme zjistili, že jsme si to zkrátili asi o půl kilometru a všechny jsme předběhli.
Jakub
Nejvíce mě zaujalo, že jsme jeli na adaptační, neboli úvodní kurz všichni společně. Každá škola jezdí jenom s prváky, ale my jeli všichni společně. Všichni byli moc milí a cítila jsem se tam příjemně, což jsem vůbec nečekala.
Taky mě nadchlo a líbilo se mi, jak nás pasovali na prváky. Bylo to takové rodinné, moc dobré. Když jsme šli zpátky z celodenního výletu, tak jsme potkali krávy, a moc velkého býka, který vypadal že na nás za chvíli vystartuje.
Překvapilo mě, že jsme byli v tak krásné vesničce, moc se mi to líbilo.
Jana
Nejvíce mě zaujalo, jak rychle jsme se seznámili během jednoho dne. Další zajímavý moment byla cesta s páskou přes oči, které jsem radši ze svých bezpečnostních důvodů měla otevřené a koukala okolo sebe (Ono lézt přes lavičku s páskou přes oči je docela složité.)
Julie
Bavilo mě hraní šachů se Šimonem proti Lukášovi (on hrál poslepu). Probíhalo to asi tak, že Lukáš řekl písmeno a číslo a my jsme za něho táhli. Byla opravdu zábava poslouchat Šimonovy hlášky. Nakonec jsme sice prohráli, ale sranda to byla.
Druhý den jsme to zopakovali jen s Lukášem, to už ale taková zábava nebyla.
Marek
Jednoho krásného slunného dne Franta, Jakub, Vojta a Šimon sházeli od vyhlídky zpět na chatu.
Poté, co nás František táhl temným lesem, jsme mu už nedali mapu do ruky.
Po cestě nás potkalo spoustu zajímavých a vtipných momentů.
Například nezapomenutelný pohled na Františka běžícího s 15° kopce.
Poté nastal, jak už jsem se zmínil, boj o holý život aneb cesta lesem s Františkem.
Šimon Ko
Nejvíc se mi líbilo, jak jsme hráli hru, co vymysleli čtvrťáci. Hodně mě to bavilo, protože to bylo zábavné byla to hlavně týmová práce a zároveň dost fyzicky náročná a i psychicky, protože běhat po nekonečně dlouhém poli je fakt náročné. Pořád jsem si musel v hlavě opakovat sakra kdy to pole skončí a ještě mi vždy proběhlo hlavou, to pole je tak dlouhé že je nemožné to přeběhnout aniž by mě lovec nechytil. A pak jsem se nad tím zamyslel a došlo mi, takhle myslet nemohu, pak se to určitě stane a nepřeběhnu to, tak jsem si začal říkat jo jsem dobrý, tohle musím doběhnout, to musím dát, a jak jsem si postupně začal věřit, tak to bylo lepší a lepší…
Možná mě to bavilo i kvůli tomu, že jsem si začal věřit a cítil jsem, jak mě ta hra nabíjí energií a taky že jsme u toho tropili vylomeniny a dost se u toho nasmáli. A nakonec takovou třešničkou na dortu bylo to, že jsme se všichni samovolně postavili do kroužku, povídali si o pocitech a nakonec šli uklízet pole, na kterém jsme hráli, abychom tam nenechali žádný bordel a bylo tím do velké míry naznačeno, že čtvrťáci už jsou zodpovědní a nemyslí jen na sebe, ale i na věci a lidi kolem sebe.
Saša
Na úvodním kurzu jsem zažila spoustu zážitků, ale je těžké vybrat pouze jeden.
Nejlepší jsou takové ty zážitky, kdy se co nejvíc lidí směje. Například když se druhačky v 11 hod večer začaly mazat mentolovou koňskou mastí a všem nám začaly slzet oči, nevěděly jsme, jestli brečíme smíchy, nebo proto že už slepneme.
Nebo když jsme se šli sprchovat dávno po večerce a přišel pan Slezák, který si stoupl před dámské i pánské sprchy a s výrazem, že nás všechny pozabíjí, se už už chystal něco říct, ale já stihla utéct…. Jsem na to pyšná, umývat sprchy a tahat vlasy z odpadu prý nebylo moc příjemné 🙂
Viki
Můj asi nejlepší zážitek z úvodního kurzu byl, když jsme se vraceli z broumovského kláštera poněkud větší oklikou přes rozhlednu na kopci. Po cestě dolů jsme se odpojili od skupiny učitelů a vyrazili maličko napřed.
Mapu jsme svěřili jednomu spolužákovi, kterého jsme ještě úplně neznali. Budu ho tu nazývat jménem František, protože se tak doopravdy jmenuje. Říkal nám, že je přece škoda zbytečně to obcházet po turistické stezce, a že nám ukáže zkratku.
Znělo to celkem lákavě a tak jsme se rozhodli to zkusit. Nakonec jsme byli rádi, že jsme šli. Potencionální možnost úrazu nebo pádu z výšky dodala již celkem monotónní chůzi jistý šmrnc. Navíc jsme si to zkrátili asi o půl kilometru, což je krásné číslo, pokud někdo nemá rád chůzi tak jako já. Konec.
Vojta
