Po dlouhé cestě nás na Slovensku čekalo příjemné neformální uvítání a po úvodních prezentacích zúčastněných organizací také bohatě prostřený stůl s večeří. Když jsme se nadlábli, zamířili jsme do hotelu Roháč, kde nás přivítaly ty nejpohodlnější postele s načechranými peřinami.
Druhý den ráno nás rozdělili do mezinárodních skupin a vyrazili jsme dělat Trstenou lepším městem. Mnozí nově natírali dětské hřiště, někteří zkrášlovali dvorek místní organizace V.I.A.C. a jiní zase pomáhali v domově důchodců nebo kopali díru u kostela. Docela nás to překvapilo, protože jsme údajně měli mít workshopy, ale na druhou stranu jsme rádi, že jsme mohli v Trstené zanechat naši stopu. Rozveseleni prací jsme se vrátili do našeho hotelu na výborný oběd. Odpoledne jsme se setkali se studenty tamního gymnázia. Na podzim k nám mají přijet na výměnný pobyt, tak doufáme, že se jim bude v Hořicích líbit aspoň tak, jako nám v Trstené. Sportovní aktivity a bohatý program na náměstí nás rozhodně nenudily. Večer jsme si zařádili pod hlavním pódiem za doprovodu skvělých kapel z okolí. A pak nás překvapili ohňostrojem na počest všech spřátelených měst.
Třetí den ráno jsme se oblékli do sportovního oblečení, nasedli do autobusu a jeli přes kopec k přehradě, kde nás čekal sedm kilometrů dlouhý Adrenalin Race. Sáhli jsme si na dno, vykoupali jsme se v bahně, překonali naše představy, překvapili sami sebe, a hlavně jsme si to užili. Když jsme neměli sílu, pomohli přátelé. Když jsme ztráceli naději, pomohli přátelé. A když přátelé potřebovali pomoc, byli jsme tu my. Jeden za všechny, všichni za jednoho.
Na Slovensku to bylo moc fajn. A třeba si to někdy zopakujeme.
Sovíci, 1.A
