(Psáno pro Hořické občasné noviny)
Už čtvrtým rokem máme v našem městě Hořické gymnázium, stále poměrně novou nestátní střední školu. S příchodem nového kalendářního roku si jako jeden ze zřizovatelů této hořické školy, jako její ředitelka, učitelka a donedávna také rodič dovolím jakési bilanční ohlédnutí.
Školu se podařilo založit, resp. zapsat do rejstříku škol v červenci 2014. Předcházela tomu dvouletá intenzivní práce úzké přípravné skupiny složené převážně z učitelů státního gymnázia, které bylo součástí hořického středního souškolí. Vedly nás k tomu především osobní a profesní důvody.
Z těch profesních to byl záměr vrátit Hořicím samostatné gymnázium a zároveň s tím jsme do naší oblasti chtěli přivést alternativní formu všeobecného vzdělávání, v jiných regionech už existující. Školu jsme se rozhodli založit v době, kdy se nové školy, zvláště ty střední, nepovolovaly (ostatně ani teď to není jiné), a úřady dělaly, co mohly, abychom nevznikli. Přese všechny obstrukce se tenkrát podařilo i díky velké podpoře Hořičáků, včetně většiny tehdejších městských zastupitelů, školu nejen zřídit, ale od září 2014 skutečně rozjet. Práce a osobního úsilí za tím bylo z naší zakladatelské strany mnoho, ale bez důvěry prvních studentů a jejich rodičů bychom školu neotevřeli.
První dva roky byly ty nejtěžší: na jedné straně tu byla velká radost z nových možností, nadšení studenti, skvělí rodiče, nový učební program a nové postupy, na straně druhé pak žádné nebo mizivé materiální a finanční zázemí, nedůvěra, zpochybňování naší práce, pomluvy.
K přijímacím zkouškám přišlo na jaře 2015 jen několik studentů…
O nestátních školách kolují nepřesné informace a často se naráží i na to, jak velký je to byznys. Pokusím se tedy fungování a financování naší školy trochu přiblížit. Hořické gymnázium je školskou právnickou osobou a to je trochu jiný podnik než běžná soukromá firma. Podléháme výhradně školskému zákonu, máme stejné povinnosti jako školy státní a veškeré finanční prostředky (i případné sponzorské dary) musejí jít na činnost školy.
Na rozdíl od státních škol mohou ty nestátní vybírat příspěvek na studium, tzv. školné. U nás je tento příspěvek od počátku nastaven tak, aby byl pro děti a rodiče našeho regionu přijatelný a vzdělání tak zůstalo dostupné všem. Rovná se proto ceně jízdného do Hradce Králové nebo Jičína. Pokud školu navštěvují sourozenci, mohou rodiče žádat a také žádají o snížení školného, stejně jako o ně žádají ze sociálních důvodů. Pro nestátní školu je příspěvek důležitý, protože nedostává státní dotaci, tzv. normativ na žáka, v plné výši jako státní škola, přestože plní stejnou státní zakázku, a provozní náklady nebo investice si hradí sama. První rok se navíc novým nestátním středním školám vždy vyplácí jen 60 % normativu, po kontrole České školní inspekce a jejím hodnocení je možné zvýšení. Maximální výše příspěvku je 90 % a všechny prostředky, jak jsem psala výše, se musí použít na zajištění vzdělávání. Školy každý měsíc posílají hlášení krajskému úřadu, který přiděluje finanční prostředky podle aktuálního počtu žáků. Státní školy jsou na tom trochu jinak – finanční prostředky se vyměří podle počtu žáků k 30. září nového školního roku a jejich výše se po celý školní rok nemění ani v případě odchodu žáků.
V září 2014 jsme začínali s 18 žáky, teď je ve škole žáků 47. Škole se už sice finančně dýchá o něco lépe než na začátku, naše mzdy ale zdaleka nedosahují výše platu učitelů státních škol. Bereme to jako investici, kterou všichni do školy vkládáme.
Založením školy se povedlo nejen vrátit do Hořic čtyřleté gymnázium, ale daří se v něm realizovat jinou formu všeobecného vzdělání, než je běžné. Máme za sebou první maturity a naši první úspěšní absolventi studují vysoké školy. Jsme gymnázium a obsah učiva je závazně daný rámcově vzdělávacím programem, ten měnit nelze. Spolu se studenty a jejich rodiči ale vytváříme jedinečné vzdělávací prostředí, kde se učitel proměňuje ve zkušenějšího partnera a studenti se stávají samostatnějšími a odpovědnějšími. Například tím, že jsou lektory a patrony mladších, že se podílejí na chodu školy a přípravách školních i mimoškolních akcí, vedou projekty, expediční skupiny, prezentují veřejně výsledky své práce, plní složitější podmínky klasifikace, nesoutěží mezi sebou, ale vzájemně si hodně pomáhají. Na každodenních společných ranních setkáních se vidíme všichni se všemi, informujeme se, řešíme, co je třeba. Jsme spolu opravdu často a to velmi ovlivňuje naše vztahy i celé školní klima.
Krom vytváření podporujícího školního prostředí se snažíme také prospívat místu, regionu. Opakovaně pořádáme akce pro veřejnost, spolupracujeme s městskými institucemi a spolky, se základními školami, zvelebujeme okolí, poskytujeme školní prostory pro různé vzdělávací programy a volnočasové aktivity a i název školy odráží snahu být školou místně ukotvenou. Za velký úspěch lze považovat to, že jsme se po třech letech činnosti dostali na mapu inspirativních škol v České republice, že k nám pravidelně jezdí stážisté, budoucí učitelé, z pražské akreditované iniciativy Učitel naživo, že nás zvou jako příklad dobré praxe na veřejné prezentace do jiných krajů, zmiňují nás pedagogické fakulty, píše se o nás. Nejsme školou úplně pro každého, proto si nás vybírají jen ti, kdo mají k takovému vzdělávání blízko, a jezdí k nám i děti ze vzdálenějších míst. Z celkového počtu 47 žáků je z nehořických základních škol 27 (do letošního prvního ročníku například přijíždí odjinud 13 dětí ze 17, do druhého 9 ze 14) a ve škole tak začínají přespolní žáci převažovat nad místními. Řekla bych, že se Hořice za nás nemusejí stydět.
A proč to všechno my učitelé děláme? Každý jsme jiný a každý by možná odpověděl trochu jinak. Spojuje nás především chuť takovou školu vytvářet, spojuje nás přístup a velké nasazení. Těší nás neustále o své učitelské profesi přemýšlet a hledat nové, smysluplnější formy učení. Těší nás doprovázet mladé lidi složitým obdobím dospívání a základy vědních oborů, těší nás podporovat jejich schopnosti a dobré vlastnosti, které jim umožní nejen pokračovat v dalším vzdělávání, ale posílí je i v osobním životě.
Když se ohlédnu za svými učitelskými léty, tohle mě ostatně těšívalo vždycky. Přibyly ale vděčnost a úcta. K těm, kdo bez ohledu na výsledek začali spolu se mnou tuhle školu vytvářet, ke všem, kdo nám pomohli a stále pomáhají, ať už jde o studenty, jejich rodiče a další Hořičáky, o představitele tohoto města, kolegy z podobných škol, prostě o všechny, kdo nám věřili a dál věří. A přibyla také radost z poznání, že když se hodně chce a hodně se dá, tak se také hodně dostane. Ale jinak, než je běžné.
Šárka Šandová
V Hořicích 17. ledna 2018