Na adaptačním výjezdu v Lachově jsem o anglickém divadle slyšel poprvé a zděsil jsem se stejně jako někteří moji spolužáci. Hrát divadlo česky jsem si představit uměl, ale anglicky? Hrozná představa. Při rozdělování jsem se dostal do skupiny, která měla nastudovat pohádku Šípková Růženka. Druhá skupina dostala za úkol hrát Malou mořskou vílu. V následujících týdnech jsme měli asi dvakrát možnost divadlo nacvičovat a vyrábět kulisy.
Při generální zkoušce jsem neuměl text a nebyl jsem sám. Učil jsem se ji ve vlaku před prvním představením. Nevím, jestli mám zmiňovat, že moje role obsahovala jenom tři věty. Například taková královna nebo král říkali něco pořád. Kulisy na Šípkovou Růženku jsme taky dělali na poslední chvíli. Na prostěradlo jsme malovali červené závěsy. Podílelo se na tom asi sedm lidí za neuvěřitelného zmatku. Prostěradlo leželo na stupínku před tabulí, okolo se válely tempery a já bych nikdy nevěřil, jak je tempera houževnatá barva. Po odstranění prostěradla to totiž na stupínku vypadalo jako na jatkách, tratoliště červené barvy se vzdalo až po několikátém setření. Ale to jsem příliš odbočil. Divadlo jsme hráli v Hořicích celkem třikrát, v ZŠ Na Habru, v ZŠ Na Daliborce a v ZŠ Komenského.
Podle mě se divadlo povedlo a nakonec to nebylo vůbec strašné, jak jsem si ze začátku myslel. Myslím, že si to určitě kromě mě užil ještě někdo, protože to byla další zajímavá zkušenost.
Jonáš Prašivka
CELÝ PROJEKT BYL USKUTEČNĚN ZA FINANČNÍ PODPORY MĚSTA HOŘICE.
