Známý i neznámý Olda Hamera… aneb skrytá kresba krajiny je kresbou tvé duše…
Poprvé jsem se s jeho tvorbou setkal v Oblastní galerii v Liberci. S klukama jsme chodili na kameny a vedle achátů, křišťálů… nás také zajímaly trilobiti a amonitové schránky druhohorního moře. Nezajímal nás jen kámen jako minerál nebo zkamenělina, ale především nás fascinovala jeho kresba, skrytá geometrie… Brali jsme to tak, že nacházíme hotová umělecká díla neznámých autorů.
Nedaleko nás, bydleli jsme u libereckého zámečku, se nacházela budova Oblastní galerie. A tak když počasí našim výpravám zrovna nepřálo, šli jsme za uměním. Většinou jsme neplatili, a tak jsme tam trávili celkem dost času. Tam jsem se poprvé setkal s grafikou Oldřicha Hamery. Našli jsme v nich právě tu skrytou kresbu … Pak jsem na ty „obrazy“ zapomněl… Ale jak to tak bývá někdy se ti příběh opět propojí.
Když jsem nastoupil v novopacké Klenotnici, kde jsem měl na starosti drahé kameny a zkameněliny a také medijní kresby, tak jsem se díky tehdejšímu řediteli Mílovi Bařinovi s jeho strukturální grafikou setkal podruhé. Dělal jsem tehdy festival alternativní kultury Muzika Paka a Míla mi tehdy řekl, že by mne určitě „tohle“ mohlo zajímat. Ukázal mi katalog strukturální grafiky, monotypu Oldřicha Hamery. Zdálo se mi, že jsem to již kdysi viděl, byl to můj zapadlý záznam z dětských let…
Výstava „Kameny, Hamera, Mácha“ se uskutečnila v Suchardově domě v květnu 1998. Pomáhal jsem mu tehdy s realizací, bylo to náročné… Zvlášť polední pauza „na polívčičku“ na „Baráčku“. Tehdy poslouchala celá hospoda a Olda vyprávěl… Jak se seznámil s Bohumilem Hrabalem, jak skrze svou tetu potkal grafika Vladimíra Boudníka, který ho později seznámil se strukturální grafikou, a jak do jeho života vstoupily „obrazy“ skryté v přírodě, především ve struktuře kamenů.
Hned druhý den jsme vyrazili do krajiny… Tam jsem teprve pochopil, jak své obrazy vidí… Mnohovrstevnatá struktura zdejší krajiny, která jakoby se odrážela nejen ve zkamenělinách, achátech, jaspisech… ale i v medijních kresbách, ho fascinovala svou skrytostí, vyladěním přirozených odstínů… Stáli jsme uprostřed přírodní galerie. „Je to všude kolem nás„, utrousil… „Musím se sem ještě vrátit…“
Za mnoho let jsem Oldu provázel zdejší krajinou podruhé. Obdivoval jsem jeho životní energii, s jakou se vrhá do dalších setkání a projektů. Jednou mi řekl, víš, na smrtelném loži jsem ležel už několikrát, ale nechtěli mne nahoře ani dole, a tak jsem zůstal tady…
Letos v létě jsme se dohodli, že Olda řekne něco ze svého příběhu studentům soukromého Hořického gymnázia. Popřípadě to doplní spolu s kunsthistoričkou Evou Čapkovou o výtvarný workshop.
A tak se i stane v pondělí 30. října od 10 hodin. Nejdřív proběhne prezentace jeho příběhu, pak posezení se studenty a setkání se strukturální grafikou. Bude o čem mluvit, vždyť v Oldově příběhu se objevují různá setkání (nejen Bohumil Hrabal, Vladimír Boudník, ale i Jiří Kolář, Egon Bondy či Ivan Martin Jirous…) A skrze jeho tvorbu k nám hovoří Karel Hynek Mácha, Josef Váchal, Ladislav Klíma… Jen se zaposlouchat. Věřím, že nám Olda pootevře nejen ten svůj příběh, ale také příběhy výtvarníků a literátů skrze své Dílo.
A nakonec po obědě proběhne výtvarný workshop.
Ivo Chocholáč
A co o něm napsal Bohumil Hrabal, který ho bral jako svého „adoptivního syna“:
„V Hamerových monotypech lze vystopovat mokrost jeskyní, ve kterých bydlí macarát, zápasy mikrobů a plísní, vůni slisované fauny a flóry hornických šachet, kde kape ze stěn a v koutě se lesknou změtené dráty a kabely. Avšak téměř v každém Hamerově monotypu je trilobit, ten krásný pozdrav z prvohor, otisk, který se podobá lidskému kostlivci, rozdrcenému hornickému kahanci, šněrování husarského kabátce, trilobit jako Hamerův podpis a znělka, která obloukem přešla do barrandovských skal a odtud do Hamery a přes jeho ruce do grafiky.“
Bohumil Hrabal: Pocta Barrandovi
