Pobyt zahraničních studentů z projektu EDISON 18. – 22. 9. na našem gymnáziu pohledem Terky, Elišky a Lukáše z hostitelských rodin:
Týden s Ilianou
V neděli jsme vyzvedli Ilianu (Mexiko) a týden dobrodružství začal.
První dny byly velmi zvláštní, protože jsem se styděla a bála se mluvit anglicky. Naštěstí se ledy prolomily a s Ilianou jsme čím dál víc a víc diskutovaly a bavily se. Za tento skvělý týden jsem si výrazně zdokonalila mluvenou angličtinu a přidala několik nových slovíček do mé slovní zásoby.
S Edisony byla sranda a hezky se s nimi povídalo.
Jsem ráda, že jsem se mohla zapojit do tohoto projektu, a doufám, že do stejného nebo podobného projektu se budu moct zapojit zas.
Týden s Atalayem
Mami, přijede k nám Turek, byla věta, kterou to všechno začalo. Atalay Akpinar měl dorazit do našeho domu v neděli večer a nás celý víkend pohlcovala vzrůstající panika. Šmankote, támhle leží smítko prachu! Co když mu nebude chutnat večeře? Jak se s ním domluvíme? Budeme muset používat pantomimu? Ale celá ta obrovská bublina strachu a nervozity se rozplynula s dopadem gigantického kufru na silnici autobusového nádraží a hlasitým výkřikem: Hello! A tak jsme si našli nového kamaráda.
Hned první večer jsme se s ním zapovídali a přepnuli opět z angličtiny na češtinu až v pozdních hodinách. A jelikož šprechtil Atalay tak dobře (a rychle), jako kdyby byl rodilý mluvčí, málem se nám zavařily mozky ve snaze se mu alespoň trochu vyrovnat. Nicméně, den ode dne se naše komunikační schopnosti lepšily a na konci týdne už nám možná ani nepřišlo, že se bavíme v jiném jazyce. Byla to neuvěřitelná lekce angličtiny. Sice to občas trošičku vázlo (například, když jsme na nákupu hledali cinnamon, přičemž jsem si nemohla vzpomenout, co to vlastně je a tudíž netušila, co vlastně hledám, nebo když jsem se snažila v přední řadě tiše překládat divadelní hru), ale nakonec nám náš Turek velmi přirostl k srdci. Zůstal u nás na víkend a tak jsme ho vzali do zoo a taky ho učili hrát na ukulele, které od nás nakonec na památku dostal.
Ale protože se nám opravdu nechtělo loučit, pronásledovali jsme ho až k jeho následující rodině v jiném městě, kde jsme si také neřekli poslední sbohem, jelikož k nám v pátek zavítal na návštěvu i s ostatními cizinci. Neděle byla dnem plným dobrodružství, když jsme se pozdě večer celá rodina vypravili do Pardubic, abychom cizincům předali jejich kufry a po několikáté se rozloučili. K našemu skrývanému nadšení jim však vlak ujel a tak jsme s nimi do noci strávili další příjemný čas plný angličtiny.
Právě teď se snažíme zadržovat slzy a nepřestávat doma mluvit anglicky, zatímco plánujeme další brzké shledání. Mami, už víš, že letos pojedeme na dovolenou do Istanbulu?
Moc děkujeme hostitelským rodinám Havlových a Václavíkových za jejich péči o zahraniční studenty. Vaše ochota zapojit se byla pro uskutečnění projektu zásadní, velmi si vážíme vaší pomoci ☺
Global village
19. 9. v haberské obdélníkové tělocvičně vznikla malá mezinárodní vesnička. V každém rohu se usídlil jeden „vesničan“ původem odkudkoli, třeba i z velkoměsta. A my, nesmělí cestovatelé, jsme za jedno dopoledne měli možnost poznat Španělsko, Mexiko, Alžír a Turecko i s jejich národními pochoutkami, zvyky a tanečky.
