znělo na chodbách 29. června. V téhle době, po poslední klasifikační poradě, bývá ve školách většinou klidněji. Výletuje se, sportuje, uklízí, těší se na prázdniny. U nás je to každoročně trochu jinak. Většinu podmínek klasifikace mají studenti sice za sebou a jen několik opozdilců dohání své resty, ale i tak se pracuje v plném nasazení do posledních chvil.
V druhé polovině června totiž každoročně vyrážíme na několikadenní expedici, aby se studenti „badatelsky“ věnovali tématům, která se vážou k dané lokalitě a která je zajímají. Výsledky své expediční činnosti pak po návratu zpracovávají a představují veřejnosti na hořické radnici. Letos jsme měli skupin sedm: Geology, Florky, Druhou světovou, Umělce, Poutníky, Máchovce a Nádraží, výstupů expediční činnosti devět. Umělci kromě autorského videoklipu zpracovávali ještě úvodní prezentaci Porta Bohemica, aby divákům přiblížili prostředí Českého středohoří a průběh expedice, a putující Verča stihla připravit výstavu svých fotografií.
Při expedičním výjezdu se studenti učí především samostatně pracovat – plánovat, sbírat materiál, vyhodnocovat jej, zpracovávat. Mnohdy během své činnosti přehodnocují cíle, doplňují strategie, učí se zvládat nečekané překážky… Třeba když několik metrů od základny zabloudí, když ve vlaku ztratí všechny doklady, když v terénu zjistí, že si foťák zapomněli na pokoji a paměťovou kartu doma, když jdou něco hledat a pak to nenajdou nebo když celý den natáčejí záběry a ty nejdou použít. Role se mění, každá skupina má svého studentského velitele, učitel je poradce v případě nouze. Někde to funguje skvěle a někde vůbec. Je fajn být u toho, pozorovat a pomáhat jen tam, kde je třeba. I nenápadně. Přes hromadu práce se ale taky hodně užije – společného sdílení a legrace. Po návratu do Hořic práce nekončí, naopak. Zpracovává se, předělává, doplňuje, nahrává, sestřihává, třídí, počítá i píše, kreslí, skenuje, tiskne, upravují a rámují se fotografie. Celý den, někdy až do noci. Doma, ve škole, u kamarádů.
Musím říct, že letos byla ta spousta poctivé práce na výsledcích i vidět. Vznikl téměř profesionální videoklip, stylizovaný dokument o K.H. Máchovi, poutnický film o krajině a jejím propojení s lidmi, interaktivní program pro rodiny s dětmi a mladší školáky s námětem 2. světové války, vznikla odborná geologická prezentace s materiálem pro školní geologickou sbírku, botanická prezentace s pedologickým zjištěním a tematickým časopískem, prezentace mostů a nádraží s komiksem a výstava fotografií „Cesty hledání” v prostorách hořické radnice.
Ve veřejném vystoupení se podařilo nejen představit daný region se vším všudy, studenti dokázali obohatit příchozí i filosofickými a uměleckými přesahy svých výstupů, vtipnými postřehy a komentáři, sami sebou. Potvrdilo se, že dokážou dobře pracovat i bez školního hodnocení, a dokonce je to i baví – to když vědí, že je jejich práce k něčemu. Veřejná prezentace byla přehlídkou schopností a vysvědčení vystavili diváci v sále. Potlesk byl dlouhý a zasloužený.
Večer se ve škole ještě pokračovalo netáborákem ve školní knihovně (pršelo, takže buřty jsme si snědli studené), vernisáží školní výstavy fotografií dvou nadějných fotografů z prvního ročníku a společným povídáním a zpíváním.
V pátek, při závěrečném hodnocení a při čtení vzkazů „z láhve” jsem si uvědomovala, jakou školou se nám daří být. Školou, odkud se ani na prázdniny až tak nepospíchá.