- před 25 000 lety
- lidé moderního typu po celé Evropě (už ne Neandrtálci)
- chladnější klima (-20°C)
- potrava – hlavně lov, kořistí byla menší stáda divokých koní a oslů, mamuti
- zlepšení konstrukce oštěpů s pazourkovou špicí
- 6% populace v Evropě je spojeno skrze její větev
- 1% původních Američanů jsou přímými potomky Xenie po přeslici
[space height=“10″]
Cueva de las Manos
„Mami, mami, žízeň.“ domáhal se už poněkolikáté sotva čtyřletý chlapeček. Dala by mu napít, ale už nebylo co. Už tři dny žil každý z kmene na pár kapkách vody denně.
Po zimách přišlo horko, řeka vyschla, zvířata mizela za vidinou vlhčího prostředí, ale kmen stále držel. Byl to jejich domov a nedokázali se odvážit jít někam dál. Byl to malý kmen a nemohl si dovolit ztratit byť jen jednoho z nich. Jenže počasí neznalo slitování a časem oběti přibývali. Všichni bědovali, naříkali, nutili vůdce kmene, ať se přesunou. On však nechtěl. Nesnesl pomyšlení, že by opustil místo, kde vyrůstali jeho předci, kde poprvé sehnal potravu pro svou rodinu, kam se každý večer vracel, aby mohl uspávat děti. Nechtěl opustit svůj domov. „Prosím, odejděme odsud.“ slýchával každý den. Až i jemu začaly docházet síly. Proto dal další den pokyn ke sbalení věcí a k odchodu. Nechtěl ale odejít navždy. Jednoho dne se chtěl vrátit. Zpět domů. Nikdo z kmene si nedokázal představit, žít na jiném místě než na tomto. A proto si dali slib. Až se všechno dá do pořádku, až si řeka znovu vymele koryto, až tu bude růst tráva a budou se pást zvířata, pak se vrátí. Aby byl slib zpečetěn, obtiskl každý z kmene svou ruku na nejbližší stěnu skály. Tak bude každý vědět, že to je navždy jeho domov.
Zuzka Chalupová, 3.A