Dne 29. května jsme se sešli na vlakovém nádraží v Hořicích. Jelikož jsme dostali na výběr, jestli jet vlakem nebo na kolech, většina jela vlakem. Po dlouhé a úmorné cestě vlakem jsme konečně dorazili na místo. Vlastně asi dva kilometry od místa, kam jsme měli dojít přes pole, potoky a silnice. Naši cyklisté byli evidentně po zimě v dobré formě, protože na místo dojeli stejně s námi (zpáteční cesta už prý byla o něco náročnější, přesto se několika z nich podařilo dostat zpátky domů, celkem ujeli asi 60 km).
Včelí komplex byl pěkně zařízený, s velkým množstvím úlů. Majitel pan Doležal byl velice milý a mezitím co nám vyprávěl o včelách, jsme se posadili do útulného dřevěného domečku. Byla zde i paní včelařová, která nám také poskytla mnoho zajímavých informací. Po skupinkách jsme se chodili koukat na včely a jejich úly. Byly jsme ujištění, že včely samy od sebe nic nedělají, ale hned s první odvážnou skupinkou přišlo včelí bodnutí. Pan včelař nám ukazoval, jak se stáčí med, dostali jsme i svolení ho ochutnat. Ti, kteří chtěli, si do něj mohli i namočit ruce až po zápěstí. Odvážných byla jen troška, ale výsledný efekt zábalu si pochvalovali.
Po příjemném dopoledni jsme se vydali zpátky na vlakové nádraží a odtamtud zpátky do Hořic.
Lukáš Václavík