Ve čtvrtek 15. 12. 2016 proběhl v naší škole tak trochu mezinárodní den díky návštěvě z Ruska, Ukrajiny a Kazachstánu a díky projektu „Jak se žije v…“
Čtvrtým návštěvníkem byl tajemný muž, jehož mateřštinou je německý jazyk, pan Franz Taftl.
Všichni němčináři sáhli do hlubin svých jazykových znalostí a představili hostu školu i nově vybudovaný školní dvůr. Při šálku dobré kávy, pohodlně usazení v knihovně, mu pak ještě povyprávěli (německy! samozřejmě) o projektech, kterých se zúčastnili nebo které sami tvořili: divadlo, výstava, hudební skupina, pobyt v Londýně, expedice…
Ve druhé části měli za úkol zjistit povolání pana Taftla. Ve hře ano-ne vyšlo najevo, že pan Taftl měl dvě povolání: byl chemikem a profesionálním sportovcem; bývalé Československo reprezentovat v lehké atletice ve skoku o tyči.
Ve třetí části projektu to prasklo: pan Taftl totiž plynule přešel do češtiny a někteří studenti se velmi rozhořčili, protože měli pocit, že německy mluvili úplně zbytečně. Nikoliv, i to bylo záměrem projektu. 🙂
Pan Taftl potom vyprávěl o svém životě. Jeho rodina patřila k odsunutým sudetským Němcům, některé svoje příbuzné pak už nikdy neviděl. Jeho rodiče směli sice zůstat v Československu z hospodářských důvodů (jeho otec byl expertem na automobily), ale byli odsunuti z Liberce do vnitrozemí. Vyprávěl o odstupu a nenávisti, kterou zažívali. Bylo mu tehdy 6 roků.
Na závěr se studenti dozvěděli o projektu Smíření 2016, který proběhl v listopadu v Praze. Jeho cílem bylo připomenout bolestnou historii vyhnání Němců na příbězích jednotlivých lidí, a ukázat, že je možné pochopit a odpustit. V letošním roce totiž uplynulo 70 let od organizovaného odsunu sudetských Němců z Československa.
Domnívám se, že nejlepší výuka historie se děje právě prostřednictvím příběhů konkrétních lidí.
Děkujeme, pane Taftle, že jste se s námi podělil o ten Váš.
Ellen Kloučková
