(volné psaní s poučením na závěr)
… ekologická olympiáda je soutěž družstev, potřebujeme tedy družstvo, mohla by to být i dvě družstva, jedno zatím stačí, tak kdo pojede, Niels, Martin a Vítek se docela osvědčili (chce se jim ještě?), bez pana Skalky a výletu po Krkonoších je motivace slabší, uvidíme,…Vítek se vrací z Itálie někdy těsně… kdo místo něj, snad Jirka, dlouho váhá, pojede i s cellem,… biokoridory, biocentra, ÚSES, zákon č. 114/1992 Sb, kdo to všechno nastuduje, Martin je odborník na poznávačku kytek, Niels na mapy, Jirka tím pádem na všechno ostatní,… Krňovice, údolí Orlice, co bude bariéra, co může být biokoridor, vzpomínáme na loňský úvodní kurz, břehule, ledňáčky, jesep a výsep, asi jsme měli vzpomínat víc, chceme sázet lesy nebo udržovat bezlesí, kreslit mapu, nebo dělat prezentaci, a umíme se vůbec dohodnout, co kdo umí, chce dělat a udělá,… moc ne (a teď přichází to poučení – příště budeme pořádně číst zadání, poslouchat rady starších, stát si za tím, co vymyslíme, nebudeme si protiřečit, ale to už bude zase nový příběh, noví hrdinové, teda doufám, že zase nějaký příběh o ekologické olympiádě bude).
A ještě malá úvaha na okraj. Platí někdy, že kdo nic nedělá, nic nezkazí? Možná je lepší nechat určité věci na přírodě, než provést nějakou ochranářskou „botu“, protože takových už bylo… Eko olympiáda je ale jen soutěž, takže nulové řešení se moc použít nedá. 🙂
S notným zpožděním nechala své myšlenky volně plynout HT
