V pondělí 7. 3. kolem poledne přijela Přírodní škola. První plus, přijeli přednášející. Před pátou si začali lidé zabírat křesla, či místa na gaučích (kdo pozdě chodí, sám sobě škodí – na některé zbyly jen židle). Druhé plus, přednášející mají publikum. František Tichý, ředitel Přírodní školy, se chopil kytary, později slova, a beseda mohla začít. Nejdříve nás seznámil s dobou, když vedl pionýrský oddíl, který dost možná předznamenal celou jeho kariéru ve školství, ač učitelství nebylo jeho cílem. Mluvili jsme o založení Gymnázia Přírodní škola, o její dvacetileté působnosti, poté se začali připojovat do debaty studenti pražského gymnázia a beseda se přirozeně stočila k současné situaci v českých školách. Z besedy vyplynuly některé obecné závěry, o které se chci s vámi podělit. K čemu tedy vychovávat děti, jak je vést?
- Poznat sám sebe a poznat druhé
- Prohlubovat úzký vztah mezi rodinou a školou
- Vést k podílu odpovědnosti dětí na životě školy – sami studenti doporučovali studentské kluby a parlament (avšak fungující)
- Osamostatňovat děti prostřednictvím různých sociálních rolí doma i ve škole
- Podílet se na společných činnostech
- Být co nejvíce spolu
Přírodní školu i naše gymnázium mnozí označují jako alternativní školu. Nešlo by to bez nálepek? Nejde o to být alternativní školou, ale o to být dobrou školou. Nedařilo by se nějakým malým projektům ke zlepšení stavu českého školství i na klasických školách?
Anna Holmanová