Za rodiče dětí Hořického gymnázia si troufáme tvrdit, že tohoto cíle bylo – alespoň nyní – dosaženo. Říkáme dětí, ačkoliv mnohé z nich před nedávnem překročily práh dospělosti. Ale ruku na srdce: děti pro nás zkrátka zůstanou dětmi snad navždy.
Uplynulo již osmnáct měsíců od chvíle, kdy jsme my, rodiče, leckteří s nelehkým srdcem, svěřili středoškolské vzdělávání svých dětí do rukou zbrusu nově vzniklé soukromé školy a jejího formujícího se učitelského sboru. Pokud se někteří z nás strachovali, jak si studenti a učitelé v těch onehdy i provizorních podmínkách povedou, tak všechny obavy byly rozptýleny nadšeným vyprávěním našich potomků o všech těch projektových dnech, besedách, společnými silami plněných úkolech, otevřené komunikaci mezi učiteli a studenty a v neposlední řadě rodinné atmosféře, která ve škole vládne.
Společné nadšení
Podobné nadšení jsme pak viděli také u učitelů Hořického gymnázia již na prvních rodičovských schůzkách a upřímně můžeme říci, že nám tehdy tak trochu spadl kámen se srdce. Škola se rozjela, vyučování probíhá, školní inspekce dopadla pro začínající soukromou školu na výbornou, třídy se postupně dovybavují potřebnými pomůckami… Škola disponuje například knihovnou i nově zřízenou počítačovou učebnou. Vše (a je toho ještě mnohem víc) je doplněno obětavostí a zapálením pro věc všech vyučujících, kteří u studentů dokázali najít tu správnou strunu.
A to je asi to, čeho si jako rodiče ceníme snad nejvíc – naše děti se ukazují být soběstačnější a samostatněji uvažující tvorové, než jsme si vůbec mysleli. Učitelé jim neustále prokazují velkou důvěru, kterou si studenti vlastně ani netroufnou zklamat. Ve třídách o přibližně deseti studentech se nikdo za nikoho neschová, o to více vyniknou různorodé talenty a kvality jednotlivých žáků. Ti se mohou účastnit různých kurzů, seminářů a akcí vysokých škol, prezentovat své projekty na veřejnosti či být u zrodu nově vznikajícího školního sborečku. Když se někomu nedaří nebo někdo něčemu nerozumí, tak za vše mluví reakce jedné paní učitelky: „Nerozumíš kvadratickým rovnicím? Tak si vezmi křídu a od teď jim rozumět budeš“. A světe, div se – student rozumí.
Jak se píše na stránkách „naší“ školy: „Na utváření podoby školy se podílejí žáci, učitelé, rodiče i další příznivci z řad odborné i široké veřejnosti.“ Těm všem patří dík za Hořické gymnázium, že je, jaké je.