V pondělí 7. září jsme po deváté hodině nasedli do vlaku směr Petrovice, odkud jsme se pěšky s batohy na zádech vydali do cílového místa – našeho krásného kempu, ve kterém jsme měli strávit celý týden. Po příchodu jsme se seznámili s táborem. Čisté chatky (ale bez světel a topení), umývárny, kuchyň a dokonalé suché záchody (co si budeme nalhávat, většina z nás chodila raději do lesa). Hned odpoledne jsme vpluli do pracovní nálady, začali jsme zkoušet naše divadlo pro nejmenší, což mělo být hlavní náplní celého týdne.
Večer jsme se sešli u táboráku, kde jsme se podělili o své postřehy z uplynulého dne, podali návrhy na různé akce, smáli se, zpívali a poté šli spát.
S mírnými obavami, že se ráno ani neprobudíme, jsme se nakonec v úterý odhodlali, uvařili si čaj nebo kafe a posnídali. Kolem desáté jsme se vydali na naučnou stezku PoOrlicko (pod vedením našich spolužaček). Každý z nás měl předem daný úkol, o kterém nám v průběhu stezky něco pověděl. A tak jsme se dozvěděli něco o bobrech, invazních rostlinách a břehulích (krásných malých ptáčcích). Když jsme se v odpoledních hodinách utahaní vrátili zpět do tábora, ani chvilinku jsme neotáleli a hned jsme začali trénovat divadlo. Tentokrát jsme se rozdělili na dvě skupiny – jedna vymýšlela text k písním a druhá prováděla dramatická cvičení.
Středeční dopoledne jsme strávili v táboře hraním her a odpoledne jsme našim učitelům předvedli, jak jsme na tom s divadlem.
A konečně čtvrtek! Podle plánu nás čekala Orlice. Nikdo se na tento den netěšil, protože jsme si mysleli, že „jet vodu“ v této zimě je smrtelně nebezpečná věc. Byli jsme ale příjemně překvapeni. Nejen, že to byl nejteplejší den z celé exkurze, ale tu vodu jsme si ohromně užili.
Ale co by to bylo za výlet bez nějakého překvapení? My, třeťáci, jsme připravili noční program pro své mladší spolužáky a takzvaně jsme je pasovali na studenty Hořického gymnázia. Po lese jsme rozmístili svíčky a světelné tyčky, druháci a prváci museli trať projít. Nakonec od nás u táboráku dostali svá trička, na která jim jejich třídní učitelky napsaly jejich jména nebo přezdívky.
Myslíme, že to byla příjemná tečka.
Pocity z tohoto výletu bych shrnula asi takto. Sama za sebe můžu říct – původně se mi tam vůbec nechtělo. Věděla jsem, že se každou minutu budu klepat zimou, ať na sobě budu mít kolik vrstev oblečení unesu. Nicméně i přes „chudší podmínky“ jsem si to nakonec opravdu užila. Za ten týden se naše vztahy maximálně zlepšily a já doufám, že nám to vydrží delší dobu! 🙂
Majda
