25. – 28. 3. 2015. Nabídl jsem se, že sepíšu krátké shrnutí návštěvy pražské Přírodní školy (PŠ) u nás v Hořicích. Tak jak to vlastně vypadalo? Ve středu 25. března jsme byli násilím vyrušeni z přestávkového odpočinku poplašnou zprávou, že „Už jsou tady.“ A opravdu to byli oni. Celá naše škola (až na pár nemocných) se shromáždila před budovou, aby společně uvítala naše přátele z hlavního města. 50 studentů, natěšených na pobyt v našich skromných prostorách, stálo před školou a dychtilo po znalostech o našem malém, leč zajímavém městě. Po vřelém přivítání od Terky Vedrové, jedné ze studentek druhého ročníku, jsme se odebrali zpět do budovy věnovat se našim školním povinnostem. Večer ještě několik našich studentů navštívilo studentské divadlo „Lotrando a Zubejda“, které nacvičili studenti PŠ a všem se moc líbilo.
Ve čtvrtek se naše spřátelené gymnázium rozdělilo na dvě skupiny a ty se pod vedením dvou zkušených studentů z druhého ročníku se vydaly na exkurze do Kamenicko-sochařské školy a do Petráčkovy trubičkárny. Měl jsem to štěstí, že jsem byl jedním z těch dvou, a proto vám o tom mohu povyprávět. Jako první jsme se vydali do Kamenické školy, kde nás prováděl jeden z profesorů. Ukázal nám všechny zajímavé prostory školy, a to včetně vysoce moderních technologií pro skenování a úpravu kamene. Jedna ze studentek PŠ dokonce začala uvažovat o přestupu! Po této prohlídce jsme vyrazili do trubičkárny, aby studenti viděli, jak se vyrábí tradiční hořická pochutina a kolik to dá práce. Samozřejmě ochutnávka byla neodlučitelnou součástí, a tak odcházeli studenti z příjemně stráveného dopoledne spokojení. Odpoledne na oplátku zorganizovali studenti Lambdy zdravotnický rychlokurz, který byl pro nás nejen poučný, ale i velice zábavný! Po tomto aktu vzájemné spolupráce jsem se spolu s Verčou Koukolovou odebrali se všemi pražskými studenty k Věži samostatnosti, kde jsme měli krátkou přednášku o věži. Večer jsme strávili u společného ohně přátelství, při kterém jsme opékali vuřty a v některých extrémních případech i kuřata. Bohužel po chvíli společného hodování začalo pršet, a tak jsme se volky nevolky odebrali do budovy, kde jsme debatovali se studenty o různých tématech, například „demokracie“, „státní maturity“ a podobně.
A už tu byl pátek a naše velkolepě naplánovaná hra pro všechny studenty Hořického Gymnázia a Přírodní Školy. Celou hru vymýšlela a organizovala Terka Vedrová, za což jí patří velký dík a obdiv. Někteří studenti druhého ročníku se odebrali na určená místa v Hořicích a soutěžící měli za úkol plnit na našich stanovištích náročné vědomostní úlohy. Já jsem byl u lomu sv. Josefa, a i přes velkou zimu jsem byl s hrou a s jejími výsledky spokojený. Večer jsme se sešli opět v klubovně, zpívali a hráli vědomostní hru Riskuj.
Zbývá sobota, den nejsmutnější, protože je to den odjezdu našich přátel. Již ráno, kdy jsem bohužel zmeškal start, se celá škola vydala na procházku po Hořicích. Začala na Gothardu, pokračovala do lomu u sv. Josefa a dále na Dachova a přes Kalíšek zpátky do Hořic. Během celé procházky studenti hráli vlastní hry, ale i debatovali o nedávných událostech ve světě. Po navrácení do centra města a vyzvednutí oběda si šli všichni studenti dobalit a se smutnými tvářemi odešli na vlakové nádraží.
Doufám, že se brzy zase shledáme, protože zážitek to byl opravdu nezapomenutelný!
David Westfál
