Ve středu 19. listopadu přišla do školy na besedu paní Michaela Vidláková.
Přišla, aby vyprávěla o svém pobytu v Terezíně, kam se za války dostala jako malá holčička. Povídala o sobě, o rodině, o přátelích, o holocaustu obecně.
Byli jsme jejím vyprávěním tak zaujatí, že jsme besedu protáhli o hodinu déle, než se plánovalo. Nemluvilo se ale jen o pronásledování Židů za 2. světové války, díky otázkám studentů se dostalo i na léta poválečná. Došli jsme tak až k listopadovým událostem roku 1989.
Vyslechli jsme životní příběh jednoho člověka – příběh bezpráví a zároveň šťastných náhod, vzájemné pomoci a sounáležitosti. Mluvili jsme o základních lidských právech, o úctě k člověku, o lidské důstojnosti, smíření.
Prožitky byly silné, veškeré komentáře zbytečné a otázky studentů svědčily o opravdovosti jejich zájmu. Od besedy uplynul týden a k jejímu tématu se stále vracíme a vracet i dále budeme…
Šárka Šandová
