Na nový školní rok jsme se my na Hořickém gymnáziu začali těšit a naplno připravovat už od poloviny srpna na prázdninovém pracovním výjezdu s některými studenty a téměř všemi učiteli. Týden nato nám ale do školního života vstoupil hluboký smutek. Při tragické dopravní nehodě nedaleko Hořic zemřel náš letošní maturant, věčně usměvavý Michal. Plakali jsme – spolu s Michalovými blízkými, kamarády, spolužáky, učiteli… A plakali jsme dlouho.
Přesto jsme se pokusili, především s ohledem na ty, kdo k nám nově přicházeli, pokračovat v plánování, těšení i úpravách prostor školy. Ze smutku nás postupně vytahovali všichni brigádníci, kteří dávali školu do pucu. A že jich bylo! I díky nim jsme si postupně uvědomovali, že úsměv skrze slzy přechází v radost ze vzájemného setkání i z povedené práce. Uklízelo se, sádrovalo, malovalo, věšely se držáky na televizní obrazovky, přesazovaly se květiny atd. U nás totiž platí, že co si neuděláme sami, často nemáme, a studenti se podílejí na přípravě, údržbě i úklidu prostor na začátku nového školního roku i v jeho průběhu. Školu se připravit podařilo a 1. září jsme odstartovali už osmý školní rok. Při společném focení na školní zahradě bylo vidět, jak hezky a přirozeně se rozrůstáme.
Další týden jsme si v projektovém dnu připomněli 11. září 2001 a začali se připravovat na úvodní adaptační výjezd. Na úvodňák vyjíždíme vždycky všichni a vlivem dlouhodobého uzavření škol jsme se trochu obávali, jestli bude na co navázat. Jednoduché to nebylo, přece jen nám průběžné akce velmi chyběly, ale podle prvních studentských ohlasů a našeho učitelského pohledu se povedlo, co mělo, potvrdilo, co se očekávalo, a i překvapilo, co se nečekalo. Povedlo se třeba stmelit školu po ročním výpadku a příchodu velkého počtu nováčků, povedlo se využít zkušenosti starších jednak při vedení kolektivu a také při předávání školních hodnot a principů, povedlo se provázat ročníky, povedlo se každý večer společně zhodnotit den a zazpívat si i v tak velkém počtu písničku u táboráku, povedly se mnohé připravené aktivity, Tomášova svíčková, rajská i Míč-burgery.
A co se nepovedlo? Víme, že vždycky je prostor pro zlepšení, ale zjištění, kde nás bota tlačí, si necháme pro sebe a tohle prádlo si vypereme ve škole. 🙂
Za Hořické gymnázium pro Hořický zpravodaj
Šárka Šandová