Konečně návrat k normálu, který jsme znali a na který se už tak těšíme! Po všech karanténách, distanční výuce a online přednáškách konečně možnost setkat se tváří v tvář! Nacházíme nové příležitosti k pozvání zajímavých osobností do školy. A když už, tak rovnou z druhého konce světa!
Naším prvním milým hostem, po (snad) končící době covidové, byl Goldis Perry Davila, vysokoškolský učitel z Peru, který v současné době studuje na České zemědělské univerzitě v Praze. Studenty velmi překvapila jeho plynulá čeština, do ní občas střihnul španělštinu, což si zase užíval on, a nám ostatním překládal španělštinář Aleš; ale zazněla i angličtina, zvláště v otázkách a odpovědích. Těch překvapení bylo vlastně během prezentace víc.
Dozvěděli jsme se, že Peru se geograficky dělí na tři významné oblasti, které se velmi liší prostředím, zvyky, pokrmy, etnografickým složením obyvatelstva a celkově způsobem života: Pobřeží s velkými městy, pásmo velehor Andy a ve vnitrozemí tropický prales. Velký rozruch vyvolala fotografie obřího grilu, na kterém se peklo kočičí maso, i když běžnější prý bývá v restauracích pečené morče. To však náš host nejí. Co mu ovšem chutná, a bylo běžnou součástí jeho jídelníčku v dětství, jsou velcí, jako palec tlustí grilovaní červi. Prý jsou vynikající i čerství (rozuměj živí). Také jsme se dozvěděli, že z jeho rodného města Pucallpa do Limy, hlavního města Peru, sice jezdí autobus, ale cesta vedoucí přes Andy trvá 19 hodin, přičemž musí překonat výškový rozdíl téměř 4000 m, nejdřív nahoru a pak opět dolů k oceánu. Klidně tedy můžete cestou dostat výškovou nemoc. Goldis doporučuje raději našetřit na letenku. Srovnáme-li to s cestou do našeho hlavního města, můžeme si gratulovat.
Pokud byste se do Peru chystali, je dobré vědět, že jídlo je tam poměrně levné, na tržištích vybíráte z hromad zeleniny a ovoce, našincům mnohdy zcela neznámých. To vše za pár korun, tedy přesněji řečeno soles. Peru je světovou špičkou v pěstování brambor. Existuje genofond s asi 3000 druhy brambor. Většina z nich námi Evropany nikdy nespatřených.
Pokud byste se chtěli v Peru rovnou usadit, neměl by to být problém. Tamní vláda totiž nabízí bezplatně části amazonského pralesa, kde můžete začít hospodařit a pěstovat zemědělské plodiny. Výhodou této části Peru je poklidný život. Tady se zkrátka nespěchá, všichni se rádi potkávají v ulicích, kde si popovídají, zajdou na něco k jídlu nebo na tržiště. Lidé jsou zde velmi přátelští. A hlavně je tady teplo, na rozdíl od České republiky, jak zdůraznil náš host. Naprosto jiné prostředí je v Limě. Tohle velkoměsto čítá více jak 10 milionů obyvatel, ceny tu jsou několikanásobně vyšší než ve zbytku země a mnohem vyšší bývá i kriminalita.
Závěrem vyzval Goldis španělštináře, aby se ptali (španělsky), a nejzajímavější otázku slíbil ocenit mincí 5 soles. Což se také stalo. Za tuto minci se prý už dá na ulici pořídit slušné jídlo. Je docela možné, že tím u dotyčného studenta prudce vzrostla motivace k cestě do této země.
Dozvěděli jsme se spoustu nového, navíc velmi poutavým způsobem. Když se řekne Peru, nám se teď už vybaví určitě víc, než jen Huascarán nebo Machu Picchu. A jednou, kdo ví…
Muchas gracias, Goldis.
Mgr. Ellen Kloučková
Hořické gymnázium