Jsem ve svém pokoji. Jsem sám. Mám zapnutý počítač. Je mi dobře. Mám klid. Ani nevím, kdy jsem byl naposled venku. Hygienu odbývám. Stejně mě nikdo nekontroluje. A když někdo přijde, předstírám práci do školy. Proto můžu být taky vzhůru dlouho do noci. Ráno se při online hodinách dospím. Už nevím, co jsem dělal včera. Přátel mám spoustu. Na sociálních sítích. Nic mi nechybí…
O kom to píšu? O mně? O vás? Je to o nás! Už to trvá hrozně dlouho, za týden to bude jeden celý rok! A ještě to trvat bude. Z našich životů se vytrácejí společné diskuze, začínáme mluvit jako roboti, přestáváme myslet.
S našimi kapitány jsme společně sestavili desatero, nazvali jsme ho Etický kodex. Norma chování při společných hodinách, která by nám měla sloužit jako vodítko k tomu, aby se z nás roboti nestali.
Přeji všem hodně sil.
