První duben. Apríl. Den, kdy je ve škole sranda, na chodbách to hučí jako v úle, venku už sluníčko dovede zahřát a tak krásně to tam voní.
Přes roušku se ale nadechnout do sytosti tak, že vás až tlačí plíce, prostě nedá! A v budově? Ticho. Ale takové divné ticho.
V druhém patře, kde jsme před měsícem společně začali opravovat díry ve zdech, jsou už třídy krásně vybílené.
A tak sejdeme dolů do kanceláří, sesedneme se (v rouškách) a tiše škrtáme akci za akcí v našem plánu. Zimní výjezd, přípravné kurzy, maturitní písemky, zdravoťák, jarní úklid města, obhajoba ročníkovek,…
Jo, připravili jsme výuku na dálku (říká se tomu distanční vzdělávání), ale to, co dělá naši školu naší školou, to nahradit nemůže.
Divný apríl.
