Jak se učí ve Finsku, jsme spolu s ostatními kolegy ze středních škol Královéhradeckého kraje zjišťovali během čtyřdenní stáže na začátku dubna. Měli jsme štěstí na teplé a slunečné počasí, které samotní Finové při nástupu jara prý nepamatují, měli jsme štěstí na průvodce, organizátory, podobně smýšlející kolegy i na dobře naladěné finské řidiče autobusů, kteří nás po finských školách a krajích vozili. Měli jsme zkrátka od samého začátku štěstí úplně na všechno, a tak byl výjezd nejen velmi podnětný, ale i velmi příjemný.
Pro Finy, jak sami říkají, jsou nejdůležitějšími hodnotami „mozek a lesy“, a tak se o obojí snaží náležitě pečovat. Finský vzdělávací systém je založen na svobodě, vzájemné důvěře a vlastní zodpovědnosti. Vzdělání není vázáno na politiku, je celospolečenskou prioritou a je chápáno jako celoživotní proces. Školám všech stupňů se poskytuje velká míra autonomie a podpory. Učitelská profese je prestižním povoláním a na pedagogické fakulty se dostane jen 10 % uchazečů.
Důležitou roli hraje místo/město, kde škola je. Města mají zájem na tom, aby všechny školy byly školami kvalitními, podílejí se na tvorbě učebního programu, starají se o finanční zajištění i administrativu.
Přestože existují centrální vzdělávací plány, je ve velké míře na rozhodnutí školy, jaké priority si stanoví. Učitelům do práce nikdo nemluví, inspekce byla zrušena a kontroly napříč systémem jsou úplně jiného druhu než u nás. Na prvním stupni se neznámkuje, na dalším se do hodnocení žáků promítá celá řada faktorů. Znalosti se ověřují například samostatnou prací nebo rozhovorem. Učitelé s dětmi neustále komunikují, a tak dobře vědí, co kterému dítěti jde nebo nejde. Testuje se zřídka a testy slouží škole a učitelům především jako zpětná vazba, s níž se dále pracuje.
Školy jsou vybavené moderní didaktickou technikou a informační technologie se při školním učení používají běžně. A i když mají finské děti svým způsobem omezený čas práce s IT na 2 hodiny denně, moc se to neřeší. Děti mají vše neustále k dispozici a IT používají, jak potřebují. Hodně se učí venku, jednak v přírodě, ale i kdekoli ve městě, protože se má za to, že děti mají poznat především místo, v němž žijí. Učitelé se nepotřebují ředitelů ptát, kdy kam smějí s dětmi jít, nepotřebují dokonce ani oznamovat. Ředitelé svým učitelům důvěřují, stejně jako učitelům důvěřují rodiče. V případě nesnází se viník na žádné straně nehledá.
Všechny střední školy užívají kreditní systém, rok je rozdělen do 5 semestrů a dvouměsíční cykly předmětů jsou zakončeny zkouškou. Studenti si vybírají skladbu a úroveň předmětů podle dispozic a svého vlastního plánu. Škola nabízí, student vybírá z povinných předmětů, povinně volitelných a volitelně volitelných. Je možné volit si i úroveň předmětů.
Kvalitní vzdělání (i univerzitní) má být dostupné všem a má na ně každý právo, proto se ve Finsku poskytuje zdarma a inkluze je samozřejmostí. Zdarma je i doprava školy, teplý oběd, lékařská a dentální péče. Učitelský sbor doplňuje školní psycholog, sociální pracovníci, asistenti. Pokud má dítě s učením potíže, věnuje se mu pomocí asistentů zvýšená péče (např. ve speciální třídě).
My jsme se podívali do prestižního gymnázia Ressun Lukio, jedné z nejlepších finských škol, do základní školy ve Vantaa a odborné školy Omnium v Espoo. Vyslechli jsme si referát o finském vzdělávacím systému, trochu si prohlédli Helsinky (včetně mimořádné knihovny budoucnosti Oodi), zajeli na ostrov Soumenlinna, prošli malebné městečka Porvoo, pochutnali si na místní kuchyni a u toho všeho jsme neustále debatovali a plánovali, co bychom mohli a měli, a promýšleli, jak to, na co jsme tam přišli, sdělíme kolegům a pokusíme se vpravit do našich škol. Víc za těch několik dní stihnout nešlo.
Shodli jsme se s ostatními, že je důležité poznávat, jak se učí jinde, a pak hledat způsob, jak i u nás docílit toho, abychom vzdělávali mladé lidi smysluplně, rozvíjeli především jejich schopnosti a talenty a k tomu jim pomáhali připravit se na život, který je čeká.
A protože jsme si s Magdou přivezly domů kromě salmiakových a lékořicových bonbónů spoustu fotografií, budeme se k nim vracet, abychom nezapomněly, co jsme viděly.
Postřehy z Finska – inspirace (Šárka Šandová)
Šárka Šandová
