– tak zněl název akce, konané v Praze 14. – 16. 4. 2019, které jsem se zúčastnila se 12 studentkami naší školy. Hlavním organizátorem je ICEJ – Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém (organizace, která vyjadřuje podporu židům a Izraeli a usiluje o budování porozumění mezi křesťany a židy, navzdory všemu, co se dělo v minulosti. Nebo možná právě proto).
První den jsme navštívili židovské muzeum, několik pražských synagog i starý židovský hřbitov, vše s podrobným výkladem. K budování porozumění totiž určitě patří znát příběh toho druhého. Odpoledne jsme pak prošli v průvodu centrem Prahy až do Valdštejnské zahrady, kde probíhal hlavní program. Nejprve zazněly projevy několika českých politiků a izraelského velvyslance i předsedy ICEJ. U nás se o tom moc nemluví, ale nárůst antisemitismu zvláště v některých západoevropských zemích je znepokojivý. Podle posledních statistických šetření se zde víc než třetina židů necítí bezpečně a uvažuje o odchodu ze země. U nás je patrný nárůst antisemitismu zvláště v anonymním prostředí internetu.
Čestným hostem odpoledne byla paní Hana Šternlichtová, rodačka z Holic, která přežila několik koncentračních táborů. Bylo jí zde předáno čestné občanství města Holice a zazněly také úryvky z knihy„Svobodná, volná“, kterou napsala o svém životě.
Pondělí jsme strávili v Terezíně; zdálo se nám, že historie zde na nás dýchá na každém rohu, žel spíše ta ponurá, vězeňská… Zvláštní pocit – stát na zbytcích kolejí, které odtud vedly vlastně až do Osvětimi. Rozum se vzpírá uvěřit, že někdo mohl vymyslet něco tak šíleného. A v tom všem běsnění příběh třeba o tom, jak si terezínské děti tajně zasadily strom. Další příběhy, jména, kamínky do mozaiky. Odpoledne jsme se v sále muzea ještě jednou setkali s paní Šternlichtovou, vyslechli si její vyprávění a mohli se jí zeptat na cokoliv. Odpovídala opravdu dlouho a trpělivě.
Budiž ještě řečeno, že celý tento projekt byl mezinárodní; kromě tří středních škol z ČR se ho účastnili také studenti z několika středních škol z Německa a jedné z Dánska.
V pondělí dopoledne se konal závěrečný workshop, kdy každá škola prezentovala příběh jednoho člověka ze svého města či okolí, který prošel Terezínem. Bylo zajímavé vidět prezentace ostatních škol a seznámit se s příběhy několika lidí z celé Evropy, jejichž životním průsečíkem byl právě Terezín. Velmi působivé také bylo slyšet, jak celý projekt vnímali zvláště studenti z Německa.
Naše škola představila významného hořického rodáka doktora Jana Levita. Na prezentaci o jeho životě jsme pracovali už od začátku ledna. Nejdříve jsme dali dohromady dostupné informace a fotografie, pak jsme vybrali to nejpodstatnější a nakonec jsme celý text přeložili do angličtiny. Závěrečný mezinárodní workshop totiž probíhal v angličtině.
Ráda bych poděkovala dvěma pracovníkům hořického muzea: paní Oldřišce Tomíčkové za cenné podněty a rady v začátcích projektu a také panu Martinu Lochovskému, který nám sdělil zajímavé souvislosti a mnoho podrobností o životě Jana Levita a věnoval nám fotografie do připravované prezentace.
Celý projekt mně osobně přinesl hodně nových poznatků, myšlenek, překvapivých pohledů a souvislostí, ale i emocí, někdy jen těžko sdělitelných.
Mgr. Ellen Kloučková
Hořické gymnázium
Účast studentů Hořického gymnázia na vzdělávacím projektu Kulturou proti antisemitismu byla finančně podpořena Městem Hořice.
