No, tohle jsme si říkali mnohokrát. Na ekologickou olympiádu se nám vskutku moc nechtělo, ale když už jsme měli jet na kraj, tak nakonec proč ne.
V onen osudný den jsme se začali sjíždět do Horního Maršova, na místo konání krajského kola EkO, poněkud rozvlekle. Ačkoliv jsme byli první zapsaná škola na startovní listině, muselo se na zbytek našich týmů docela dlouho čekat. Někdo zkrátka vystoupil dřív, než měl, zabloudil a skutečně dorazil až na poslední chvíli. Nejprve (naštěstí aspoň v kompletní sestavě) jsme psali test. Naše pocity byly rozporuplné, avšak mělo být hůř. Po testu následoval oběd. Nic horšího jsme opravdu dlouho nejedli.
Zatímco naše trávicí ústrojí se snažilo plnit svoji funkci, vyrazili jsme na praktickou část. Autobusem jsme dojeli do zaniklé obce Sklenářovice, kde jsme prováděli biomonitoring, mapovali pozůstatky staveb a náramně nahlas se smáli a bavili. Museli jsme na sebe poutat značnou pozornost, ale byli jsme celou dobu jaksi mimo, takže nám to bylo úplně fuk.
Večer se psala poznávačka. Nevím jak ostatním, ale mně bylo strašně zle a asi to bylo vidět. Moje dvě spolubojovnice byly v povznesené náladě, organizátoři museli zírat. Když totiž gymnazista napíše místo kulík hnědý racek český, z toho upjatého vědeckého hlediska s ním už není něco v pořádku.
Konečně jsme se mohli vrhnout na hlavní část – prezentaci o plánu péče o Sklenářovické údolí. Strávili jsme nad ní mnoho krušných chvil, nakonec jsme ji pod názvem: „ZPRACOVÁNÍ PLÁNU PÉČE“ chvíli před půlnocí odeslali.
Noc byla hrozná, alespoň pro mě. Už ani nevím, co jsme vlastně dopoledne dělali, jenom že jsme napsali strašně pesimistický pohled do školy. Dokonce nám už bylo zle všem.
Prezentace se nakonec povedla. A už to nebudu prodlužovat, vyhlášení se odehrálo na kostelních schodech, za přihlížení všech zúčastněných. Na čtrnáctém místě jsme nebyli. Ale ani na třináctém, dvanáctém… Na krásném sedmém místě se umístil druhý tým z naší školy, také odvedli skvělou práci. A my? Už vyhlásili několik v tomto oboru prestižních škol, na čtvrtém místě jsme opravdu být nechtěli. A ani nebyli.
Nějakým zvláštním způsobem naše skupina zvítězila v královéhradeckém kraji, pojedeme na národní kolo! A v tu chvíli se nám už ekologická olympiáda nejevila jako tak špatná akce…
Na ekologické olympiádě soutěžila v krajském kole družstva ve složení:
Míša Krylová, Anička Bartková, Jonáš Prašivka
Káťa Němečková, Verča Hronová, Tomáš Míč
