„Takže, každá skupinka má zátěž minimálně dva velké batohy. Ne, ten je moc lehký, Helena vám ho u dveří zváží. Stefane, to hrablo na odhazování sněhu si fakt nemůžeš přibalit na cestu, nebylo by to bezpečné.
Která skupina vyluští šifru, dostane pokyny a vydá se po své trase.“
Po celé trase rozesetí čtvrťáci skupinkám, které se vydaly na cestu, „zpříjemňovali“ svými úkoly jejich přesun do cíle. Cílovou stanicí úvodňáku byl tábor Borek. Kupodivu se nikdo cestou neztratil a do tábora dorazili všichni – pomalovaní, s bágly, s dary a skupinovým pokřikem na rtech.
To, že byla cesta namáhavá, se ukázalo za chvíli, kdy se při obědě po haldě připravených burgerů jen zaprášilo! Rozhodnutí sehnat a vzít s sebou kuchaře Tomáše, kterému vzorně sekundovaly služby v kuchyni a Lenka, jsme každý den doceňovali víc a víc.
Po obědě se rozdělit na 12-ti lůžkové pokoje s rozměry 7×3 metry (už jsme zvyklí na cokoliv, ale je vidět, že se počet našich studentů stále zvyšuje) a jde se na odpolední program. Po večeři táborák, zhodnocení dne, přidělení služeb a příprava na následující den. Pravidla pro fungování lidí ve (velké) skupině, která jsme si společně stanovili hned po příjezdu, nám hodně pomohla. Někdo už je má zadřená pod kůží „automaticky“, někomu se musí občas připomínat.
Úvodňák (jiný, než všechny, které jsme zatím absolvovali) plný zážitků a náročný pro nás pro všechny, a to jak po fyzické i po psychické stránce, se rychle překulil ke konci a najednou tu byl pátek. Sbalit, uklidit a opět pěšky vyrazit do Hořic.
Ve škole jsme výjezd hodnotili ještě celý další týden, ale to už by bylo na další příspěvek.
