Hořické gymnázium – soukromé čtyřleté gymnázium Hořice

Hořické gymnázium slaví deset let

Bylo nás tenkrát, 1. září 2014, dohromady třicet. Osmnáct statečných studentů a dvanáct odhodlaných učitelů.
Ještě 31. srpna jsme nevěděli, kolik z dopředu avizovaných studentů do školy opravdu nastoupí. Když jsme vytřeli podlahu v přízemí a sedli si v potemnělé budově se Sylvou a Jirkou ke společnému večernímu čaji, byl to zvláštní pocit. Naděje, těšení i obavy a taky překvapení z toho, co to vlastně žijeme a že jsme to společně i s Evou, která zrovna odjela na dlouho plánovanou dovolenou, dovedli až sem. Úsilí, jemuž jsme my čtyři věnovali více než rok a půl veškerý volný čas a od poloviny července, kdy jsme se dozvěděli, že nás zapsali do rejstříku škol, pak čas úplně všechen, se mělo druhý den ráno naplnit.

Nebývá obvyklé povolit novou školu o prázdninách a hned od září v ní opravdu začít. Na přípravu bývá většinou daleko více času. My ale věděli, že pokud nechytneme „vlnu“ a nezačneme hned, náš záměr se nezdaří.

Do budovy jsme se dostali až někdy v polovině srpna a neměli jsme vůbec nic, jen žlutý gauč. Další gauče se nám začaly scházet rychle a místní základky nám darovaly staré lavice. První nábytek do kanceláří a kabinetů a první pomůcky jsme si my učitelé pořizovali z vlastních kapes a téměř okamžitě se také objevili první dárci a podporovatelé, často z řad našich bývalých studentů, rodičů, přátel a kolegů z jiných škol. Hořičáci přinášeli pracovní stoly, židle, regály a skříně, knihy, notebooky. Školní budovu nám pomáhali dávat do pucu jednak naši první studenti, jednak naši bývalí studenti ze státního gymplu. Neuvěřitelná záležitost to tenkrát byla a rádi na tu dobu vzpomínáme.

2. září 2024 jsme načali druhou školní desítku, a jak nám nedávno připomněli někteří naši současní rodiče, stali jsme se školou nejen respektovanou, ale i vyhledávanou.

Nový školní rok jsme zahájili s 95 studenty a 17 pedagogy. Už několik let nerosteme. A nerosteme nejen proto, že bychom se nevešli do školních prostor, ale taky proto, že dál růst nechceme. Naše školní prostředí je specifické, založené na osobních vazbách, přátelstvích, otevřenosti a důvěře. Všichni se tu znají, všichni se tu spolu denně setkávají, společně vyjíždíme na školní tematické výjezdy. Ve větším počtu by úzká vzájemná provázanost možná nebyla, stejně jako by nebyly možné společné, celoškolní projekty, které školní život obohacují.

Hořické gymnázium slaví v těchto dnech deset let. Přestože to nebyly roky jednoduché, stalo se naše malé gymnázium místem, kde se vzdělávací tradice potkává s inovacemi a kde každý student může cítit podporu v akademických vědomostech, talentech a individuálních schopnostech.

Rádi bychom pozvali vás všechny, kdo si s námi naše začátky a uplynulých deset let budete chtít připomenout, na dvě oslavná setkání: tradiční odpolední Zahradní slavnost 27. září a podvečerní setkání v hořickém Biografu Na Špici 11. října. Obě setkání vnímáme také jako příležitosti poděkovat všem, kdo se podíleli na rozvoji našeho gymnázia – našim učitelům a dalším zaměstnancům, rodičům a samozřejmě studentům. Příběh Hořického gymnázia pokračuje jedenáctým školním rokem. Stejně jako loni a předloni si přejeme, ať je to školní rok co nejvíce běžný. A má-li do školního života přijít něco nepředvídaného, ať to umíme společně zvládnout. Dobrý rok nám všem!

Šárka Šandová

Pěkné prázdniny

„Buď sám tou změnou, kterou chceš vidět ve světě.“ Mahátma Gándhí

Desátý školní rok, desátý začátek 🙂

Začátkem září vstupujeme do desátého školního roku Hořického gymnázia. Je až neuvěřitelné, jak rychle čas někdy plyne. Čeká nás opět další rok společné radosti z učení a radosti ze spousty společných prožitků a zážitků.

S kolegy učiteli a také s některými studenty jsme se potkali ještě v době prázdnin a dovolených, a to na akcích školních i neškolních. Několik kolegů uspořádalo za pomoci studentů příměstský tábor, silné zastoupení jsme měli na miletínském Michalově běhu, který se pro nás stal milou vzpomínkovou a zároveň dobrovolnickou charitativní akcí (hodně nás běželo, šlo a fandilo běžcům nebo zajišťovalo dílničky pro děti).

V předposledním prázdninovém týdnu jsme se pak potkali na pravidelné školní „Borovici“ (už potřetí v Černém Dole), abychom se jednak společně ohlédli a jednak naplánovali příští školní rok. Zabývali jsme se tím, co nám minulý školní rok dal a vzal, ve skupinách se věnovali wellbeingu (zjišťovali jsme, kdy a proč je nám ve škole fajn a co nám pohodu kazí), sešli jsme se v předmětových komisích a reflektovali výuku a hodnocení, navrhovali školní akce, projekty, exkurze a další formy učení.

23. srpna jsme zapálili svíčku Michalovi Malému a zavzpomínali…

V posledním srpnovém týdnu jsme se na nový rok chystali už ve škole a kromě plánování a dalších nezbytných činností jsme za pomoci našich „starých“ i nových studentů školu uklízeli, malovali a všelijak spravovali.

Je prima být u toho, když se sejdou ti, kterým není jedno, jaká naše škola je, a společně se všechno chystá. Jsou to jedinečné chvíle, kdy se rozdíly mezi studenty a učiteli smažou.

Desátý školní rok načneme v pondělí 4. září. Naplánováno máme, takže směle do toho!
Šárka Šandová

Expedice 2023

Na naši sedmou expedici jsme se tentokrát vydali poměrně nedaleko – do Zlatého údolí v Českém ráji. Již tradičně uzavíráme známky v polovině června a připravujeme se na týmovou badatelskou výuku v terénu. Letos jsme dali dohromady 13 témat pro 13 skupin.
Malířky malovaly u rybníka, u stolu i v lese, geodeti teodolitem měřili kopce, filmaři natáčeli dokumentární film, extraktoři vyráběli vonné oleje, růžovou vodu a papír z kopřiv, invazkáři hledali invazní rostliny, modeláři pracovali na papírovém modelu Valečova, turisti objevovali krásy okolí, básníci skládali verše. Zkoumali jsme vodní toky, hledali kešky a zakládali nové, porovnávali, jak se měnila místa v čase…

Po návratu do školy jsme vyhodnotili výsledky a veřejně je prezentovali na hořické radnici.
A pak? Pak už přišly zasloužené prázdniny 😊

Celá fotogalerie

Zdravoťák 2023

Ve středu 29. března jsme uspořádali zdravotní kurz pro sedmáky místních základních škol a naše prváky. Akci předcházela důkladná logistická příprava pod vedením třetího ročníku a přednáška záchranáře Miroslava Ouzkého, který vyplnil mezery v našich dosavadních vědomostech a na průběh akce také dohlížel. Vše začínalo společným setkáním, při němž jsme si pro navození správné atmosféry zazpívali písničku o chatrném zdraví. Žáci dále absolvovali čtyři přednášky, které jim měly poskytnout znalosti potřebné pro správný postup při záchraně raněných.
Následovala nejdůležitější část, tedy závod, kde si žáci nově nabyté vědomosti vyzkoušeli v praxi.
Setkali se celkem s dvanácti sehranými situacemi, mezi něž patřila například autonehoda, pád z výšky, poranění elektřinou, tepenné krvácení či mrtvice. Jako ve správném závodě byli žáci na stanovištích také bodováni a získali od figurantů zpětnou vazbu, jak se jim úkoly povedlo splnit.
Výsledek vypadal tak, že celé dopoledne bez ustání po škole někdo pobíhal, každých pár minut zazníval signál pro střídání stanovišť nebo výkřiky „raněných“. Zkrátka bylo rušno. Aby taky ne, zdravoťáckého dopoledne se zúčastnilo bezmála 120 žáků! Třídy základních škol od nás odcházely plné adrenalinu, nových zkušeností a zážitků a možná i hrůzy z leckdy velmi přesvědčivých inscenací.

Anežka Kopecká, 3.A

Nový školní rok, nový začátek?

Utíká to – 1. 9. 2022 jsme rozeběhli už devátý školní rok, aktuálně s 99 studenty a šesti třídami. S vědomím těžkých začátků, kdy studentů bylo v prvním roce školy jen 18 ve dvou ročnících a dvou nenaplněných třídách, a se zkušenostmi z dalších let, vstupujeme do tohoto roku sice o mnoho jistěji, ale možná také o mnoho pokorněji.
Už víme, jak těžké je udržet školní společenství v hodnotách, na nichž jsme se rozhodli stavět, pokud ztratíme každodenní vzájemný kontakt. Víme, jak těžké je uchovat si otevřenost, vzájemně se respektovat a důvěřovat si, když jsme neměli šanci vlivem uzavírky škol nebo častých karantén dobře se poznat.
Covidové uzavření škol nás prověřilo v našich záměrech a leccos jsme se rozhodli pro nastávající školní rok změnit. Měníme především způsob hodnocení v podmínkových předmětech, protože uzavírka škol změnila nejen obsah a způsob učení, ale také výrazně snížila studijní návyky, smysl pro povinnost a vlastní odpovědnost. A tak jsme se rozhodli upravit způsob plnění a hodnocení studentské práce tak, aby ti, kdo ke svým úkolům přistupují poctivě, nedopláceli na lenochy a podfukáře. I nadále studentům zůstane několik možností, jak podmínky plnit, zůstane i několik pokusů, ale do celkového hodnocení se počet pokusů promítne.
Změny nastanou i v jiných oblastech, studenti se budou prostřednictvím svých zástupců ještě více podílet na chodu školy a budou mít větší možnost podobu školy ovlivňovat. Nově se budou například účastnit pravidelných porad učitelského sboru, budou členy přijímací komise při přestupech, budou při řešení kázeňských problémů jejich spolužáků. Většině studentů na škole záleží a už teď pro školu a dobré školní klima hodně dělají. Těšíme se z toho, že i letos nám jich v prvním ročníku zase dost přibylo.
Pro Hořický zpravodaj jsem na konci srpna odpovídala na několik otázek, a protože jde o témata aktuální, spojená se vstupem do nového školního roku, některé otázky a odpovědi přikládám.

HZ:
S jakými plány a očekáváními vstupujete do nového školního roku? Čekají žáky a studenty nějaké změny?

Chtělo by se mi odpovědět, že zvláště předchozí dva roky nás vedou k tomu, abychom si plány vůbec nedělali, a že řešíme, co přichází, jak nejlépe to v tu chvíli dovedeme. Životy nás všech totiž ovlivňují události, které se leckdy předvídat nedají. Jenže jsme škola a plánovat musíme. Jsme právě na výjezdním pracovním setkání s kolegy učiteli a zástupci studentů, ohlížíme se společně za uplynulým rokem a snažíme se plánovat ten další. Za osm let fungování školy už máme své osvědčené způsoby učení, programy, projekty a výjezdy, kterých se i letos budeme držet.

V každém školním roce se objeví něco nového. Plánovaně i neplánovaně. Loni to třeba byla první týdenní škola v přírodě, letos si přejeme navrátit škole větší počet hostů nebo jazykový zájezd do Anglie, jednodenní exkurze a programy pro základní školy. Plánujeme také autorské čtení nebo workshop tvůrčího psaní.
Právě teď kolegové v předmětových komisích diskutují o způsobu učení a hodnocení, zvažují úpravy vzdělávacích plánů, plánují exkurze a projekty. Z takových diskusí vždycky vzejde něco nového. Studenti se mohou v novém školním roce těšit i na nové učitele.

Je něco, na co se v průběhu roku vy osobně těšíte?

Mám ráda výjezdy, protože mimo školu je vždycky daleko víc legrace a vztah učitel – žák je tam tak nějak přímější. Mám štěstí na skvělý učitelský tým a s oblibou říkám, že u nás se práce nepřiděluje, ale rozebírá. A i když je té práce hodně, je prima v takovém kolektivu být. A těším se na studenty, pochopitelně. Miluji společné přemýšlení, jejich „aha“ chvilky, otázky, společné ranní zpívání… Je toho dost, na co se těším, dost na to, abych měla chuť ve své práci pokračovat.

Co byste popřáli žákům, studentům, učitelům a všem, kteří se na dobrém chodu školy podílejí, do školního roku 2022/2023?

Všem bych přála po několika letech konečně běžný školní rok, rok bez covidových omezení. A taky radost z lidí kolem nás spojenou s chutí objevovat v lidech to dobré. Protože v každém člověku je něco, co nám tu naši radost může ještě vylepšit, posílit, změnit ve vděčnost za život, který žijeme. Přese všechno 😊

Dobrý další školní rok nám všem!
Šárka Šandová

Ohlédnutí, nejen za expedicí

Úspěšný expediční výjezd uzavřel další školní rok, pro naši školu rok osmý. Byl to opět rok, v němž
bylo všechno jinak. A i když nám učitelům bylo jasné, že po covidovém uzavření škol to nebude rok
jednoduchý, přeci jen jsme nečekali, jak těžký bude.
Po prázdninovém ladění v Černém Dole jsme se na něj přesto těšili. Těšení ale téměř okamžitě, 23.
srpna, vystřídal dlouhý školní smutek. S Michalem, jehož život ukončila tragická nehoda nedaleko
Hořic, jsme se loučili bolestně.
Od září jsme pak postupně zjišťovali, jak moc se uzavírka škol podepsala na fungování školy – na
školním společenství, školních hodnotách, studijních návycích, vědomostech a výsledcích, obyčejné
slušnosti. Hledali jsme se. Hledali jsme, jak navazovat na školní tradice, jak spolu vycházet, hledali
jsme i hranice toho, co se může a co už ne. Vždycky to bylo chvilku dobré, a pak zase dost špatné. My
učitelé jsme z toho byli smutní, občas i zděšení, a nevěděli jsme, co s tím a jak dál.
Od podzimu pak opět covid, karantény, respirátory a velká nemocnost. Do distance/lockdownu nešla
tentokrát celá republika, ale do karantény jsme se posílali sami. Co bylo horší nebo lepší, nevím.
A pak se to, zhruba někdy v prosinci, možná v lednu začalo konečně obracet. Zazpívali jsme si na
schodech a pod schody, popřáli si k Vánocům. A když jsme s Jirkou jednou z kraje nového roku
odcházeli navečer domů z potemnělé školy, řekli jsme si, že je to za námi, že už to bude jenom lepší.
A ono to od té doby tak vážně je… 🙂

Po třech letech jsme školní rok konečně uzavírali expediční činností, resp. badatelskou výukou
v terénu. Pro studenty to byla velká neznámá, nikdo z nich expedici ještě nezažil, ti nejstarší byli při té
poslední v devítce základních škol. Pro všechny to tedy byla novinka, možná i výzva, a nikdo nevěděl,
jak to celé dopadne.
Tentokrát jsme vyjeli do Lipnice nad Sázavou, místa bohatého lesy, loukami, rybníky a zatopenými
lomy, místa nabitého historií, spjatého s výtvarným uměním i literaturou, plného květin a léčivých
bylin, ryb, žab, kopřiv, turistických značek, vos i klíšťat. Místa, kde své poslední roky dožil spisovatel
Jaroslav Hašek.
Před expedičním výjezdem si studentské týmy dostatečně dopředu vyberou téma spojené s místem,
promyslí cíle a výstupy, rozvrhnou práci, kontaktují tamní instituce, domluví návštěvy, rozhovory,
zajistí potřebné vybavení. Pak už „jen“ plní, co si předsevzaly. Často je ale potřeba plány změnit,
protože třeba něco zrovna odkvetlo, přišla bouřka, nebraly ryby nebo zabraly jen malé. Letos vzniklo
13 týmů, 13 zajímavých témat. Dostalo se i na společnou prohlídku hradu a Haškova domku.
Po návratu do školy bylo třeba dílo dokončit: vyhodnotit výsledky, přestříhat hraný film, přemluvit
komentář k dokumentu, vytisknout brožury, zpěvníky či letáky, přepracovat vytištěného průvodce,
oštítkovat a vystavit obrazy, upravit fotografie a nákresy, vylepšit modely, příručky, aplikace, dopsat
povídku a průvodní slova… A také připravit veřejnou prezentaci na hořické radnici. Za těch několik dní
toho studenti stihli tolik, že možná překvapili i sami sebe.
Závěrečný badatelský výjezd i prezentace výsledků v předposledním, horkém červnovém odpoledni
se zdařily velmi a studentům a doprovázejícím učitelům patří za jejich úsilí velké uznání!